Dům Montéků, dům Kapuletů, oba
tu stářím sešlé označila doba,
a přijde poutník, snílek sensitivní,
a kouzlo dávno, dávno odválo.
Jen černé stěny, vlhké, opryskané,
a s balkonů kus látky splývá zdrané,
nádvořím chodí kavalíři divní.
Chudoba dala krásy pramálo...
Sny básníka, milenci nesmrtelní,
kde hledat vás v tom stínu všednosti?
Kde poesie, již čas nerozmělní?
Tam, jediný kde ze hřbitova zbylý
je sarkofág, vás dnešek vyhostí.
A jenom tam lze sníti ještě chvíli.