Zadívej se do té mlhy nad vodou,
nad ovlhlým listím v trávě zamysli se;
v touhu cizích dálek doprovod svůj míse
starý stesk se ozval divnou náhodou.
Vzpomínáš si ještě, lesa na kraji
korunami stromů do mraků jsme zřeli,
léto vonělo, a my jsme zapomněli,
že už za stráněmi mlhy čekají.
Jen se do nich dívej, jak jdou nad vodou,
hledej smutný symbol, který vlhce halí.
Za vodou se mračí černé holé skály.
I jim léto hřálo štědré úrodou,
a teď jenom mlha kameny jim rosí.
V duši zneklidnělé zachvělo se cosi.