Radujte se v slunci, klasy příštích zrání,
kdo ví, kdy už se tu vítr rozduje.
K jakým večerům se vaše jitro sklání,
k jakým skalám květný kalich dopluje?!
Jednou ode břehu proud jej přece strhne.
Drobné děti Prahy, vím, proč zrak mi vlhne.
Rozhlaholte jenom vzduch až k modru nebe:
vy to necítíte, jak i v slunci zebe.