Díval jsem se na vás, drobné pražské děti,
na dně duše vyvřel smutku pramínek:
se žloutnoucích stromů, hle, co chvíli sletí
list na snědé jaro vašich ramínek.
Jakoby vás ovál budoucna zlý osud!
Díval jsem se na vás, teskno je mi posud.
Jste tu spolu v smíchu bohatí i chudí;
z hříchů největší spí dosud... Až se vzbudí!