Ke dni zmaru, do mlhy a chladu
vzbudil jsem se s bolestivou hlavou,
pod oblohou těžkou, popelavou
smutků svých zřím hořkou, dlouhou řadu.
Horké skráně marně v dlaň si kladu,
přišly tichou chůzí, dotěravou,
nezbytné, a jehlou ostrou, žhavou
bodají a štvou mě do úpadu.
Ty, jež snímáš bolest jakoukoli,
oči moje o pomoc tě prosí;
vyprahlý kmen hledá krůpěj rosy.
A ty jdeš, ty sdílná, dobrotivá,
pomalu v stín duše ticho splývá;
ale hlava, chorá hlava bolí.