Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,
venku když listí už padá,
když se ti vrývavě vzpomínka poslední
z přešlého léta do duše vkrádá,
ty bys plakala ráda?
Je to jen smutek a pláč někdy zoufalý,
co tady ze všeho zbývá;
my jsme tak věřili, my jsme tak doufali,
teď nám ten smutek do hrudi splývá,
a v našich duších se stmívá.