Jako nad troskami blín,
na ovrubě snů a vznětů
v duši mé se vypjal v květu
pochybností bledý stín.
Mdlivá vůně ze hlubin
každou srdce pravou větu
otráví, než tryskne k světu;
zhořklou vůní zbyl jen blín.
A přec znovu v prázdný klín
květů svých si vínek pletu
z posledních, jež zbyly mně tu.
Ale k polibku tvých retů
než jej podám, každý čin
je jen hořkost, stín a blín.