V šeru lesa černá tůně,
vrba nad ní v lkání
starou hlavu sklání,
živíc sytým dechem vůně
svoje listí, které stůně.
Vrba zmírá v ptačím zpěvu,
nezná květy jara,
nezná úsměv blaha,
jen ten odlesk svého zjevu
v černé vody matném chvěvu.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.