V pustém sadě slyším zpěv
a z duše padá všechna tíž.
Nevidím nikde pěvce zjev,
však cítím, že jsem ráji blíž,
a toužím k hvězdám výš a výš.
Já chtěl bych pěvce toho znát,
jenž kouzlí písně čarozvuk!
Tak umí jenom slavík lkát,
než srdce jeho dozní tluk
a vyprostí se z lásky muk.
Tak umí zpívat slavík jen
na keři růží sám, když sní
o lásce věrné krásný sen,
když trn ho v srdce poraní
a zpívá píseň poslední.