Dcero Herodiady,
Salome krásná a smavá,
měsíc až za hory zajde,
přijde noc mrazivá, tmavá,
po nebi mraky jež honí,
noc, která z květů svých roní
prokletý, smrtící jed.
Dcero Herodiady,
Salome čarovná, bílá,
hle, prorok Jonathan dole
v hnusu svém proklíná, spílá,
slyš jeho strašlivou kletbu,
stíhá jí satana setbu,
v paláci tetrarchy tam.
Dcero Herodiady,
Salome ohnivá, žhoucí,
vysíláš k proroku marně
pohled svůj toužebný, vroucí,
nadarmo v sladké své muce
vztahuješ k němu své ruce
zářící zlatem tvých spon.
Dcero Herodiady,
Salome rozkošná, drahá,
nechce zřít Jonathan tvoje
bělostná ramena nahá,
nadarmo svíjíš se v křeči,
prorok dál vede své řeči,
zhrdaje vděkem tvých krás.
Dcero Herodiady,
Salome krutá a mstivá,
mrtvého proroka rety
zlíbat jsi z lásky své chtivá,
požáry v krvi se vzňaly,
chceš, aby hlavu mu sťali
k pocelu hroznému dnes.
Dcero Herodiady,
Salome krásná a smavá,
měsíc až za hory zajde,
přijde noc mrazivá, tmavá,
po nebi mraky jež honí,
noc, která z květů svých roní
prokletý, smrtící jed.