Hle, japonská malá soška,
porculánu, barev troška,
ale jaké krásy div!
U potoka gejša smavá.
S nožkou hrá jí vlnka dravá,
spěchající z horských niv.
Kimono své zlatotkané,
s lístečky sakury plané,
tiskne rukou ve svůj klín.
V křišťálové vodní hládi
obdivuje půvab mládí,
hledí na svůj lepý stín.
Zrak jí blahem, štěstím svítí.
Nezří plynout v proudu kvítí
v širou nekonečnou dál...