Země dobrá, rodná matka naše drahá,
v nedostupnu efemerní lidské touze
křišťálových světů v sobě chová kout,
tam se Krása zraku objevuje nahá,
očím oněch lidí vyvolených pouze,
kteří za ni vyšli prosti zlatých pout.
A s cílem každé sobectví se tu mine,
v bílých lánech smrti sketů mizí sledy.
Vítěz jen, kdo rád dal život celý!
Bohatýrům brána polární jen kyne
s duší jasnou jako čisté, věčné ledy,
s duší silnou umřít za svůj Svatý Graal.