Vítr suché listí honí,
holé větve stromů kloní
jako v tichém, němém bolu
k černé, chladné zemi dolů.
Plaše letí pustou plání
černé hejno dravých kání,
jeho tvrdé skřeky řeží
duši, v které tíseň leží.
Šedé mraky nebem plují,
větry divé krajem dují,
rudá jeseň krví hoří,
duši bolest láme, boří.