Přechází císař komnatou,
odpověď hledá celý den,
proč je vše navždy ztraceno,
proč prchlo všechno jako sen.
Přechází císař komnatou,
koberec dusí jeho krok,
přechází, stane, usedá –
tak dělá skoro plný rok.
Waterloo mapu s okolím
zkoumá svým zrakem sokolím,
zná každé hnízdo, každou ves,
kudy jej démon k zkáze nes.
Nervosně rukou čechrá vlas
a sebe ptá se zas a zas,
kdo zbavil vší ho rozvahy,
že pozbyl chladu povahy.
Jak slepě jen se v propast hnal,
Blüchera lest že nepoznal,
jenž vpadl šikům jeho v týl,
vítězství, co již kynul cíl.
Přechází císař komnatou,
odpověď hledá celý den,
proč je vše navždy ztraceno,
proč prchlo všechno jako sen.
Přechází svojí komnatou,
koberec dusí jeho krok,
přechází, stane, usedá, –
tak činí skoro plný rok.
Osudné bitvy dějiště,
tragiky svojí jeviště,
prohlíží, zkoumá, třeští zrak,
armády svojí sbírá vrak,
posice nové staví zas,
však chce to sám snad z pekla ďas,
vyhrává císař teď svůj boj.
Myšlenek to mu vzbudí roj!
Zoufalý z hrdla vydá sten
a duši chorou schvátí v plen
šílenství, hrůza, bol i děs.
Vyletí, jak by štval ho běs.
Přechází tichou komnatou,
odpověď hledá celý den,
proč je vše navždy ztraceno,
proč prchlo všechno jako sen.
Přechází tichou komnatou,
koberec dusí jeho krok,
přechází, stane, usedá, –
tak dělá skoro plný rok.