Jsou oči, kterých nelze zapomenout,
hluboké jako černá lesní tůně.
A oči tesklivé jak v rozloučení,
že srdce po nich stále touhou stůně.
Jsou oči, kterých nelze zapomenout,
planoucí jako hvězdy v tmavé noci.
A oči zářící, jak maják v moři,
když loď je v bouři někde bez pomoci.
Jsou oči, kterých nelze zapomenout,
z nich oddanost i láska vždy se dívá.
A oči bolesti, jež rozumějí,
zří všechno, co se na dně duše skrývá.
Jsou oči, kterých nelze zapomenout,
jak pohled plaché, poraněné laně.
A oči, které smutek rozdávají,
že nelze zapomenout nikdy na ně.