Pustý park s hustými, starými kaštany,
s čistými radostmi dětinných roků,
s večera každý den vidívám živě tak,
čas tam byl setřel as stopu mých kroků.
Vidívám sšeřelý zamlklý kout jeho,
basin kde rozkošných kamenných najad,
v kruhu jichž Triton se podivně usmívá,
vděkem jich čarovným zajat.
Vzpomínám, vzpomínám na věk své puberty,
na dobu, kdy touhy mé rudé zrály,
vzpomínám, jak se mi kamenné najady
tenkráte živých žen krásnější zdály.