Pod lípou hudba zní,
dědeček tiše sní,
o starém kouzlu v ní.
Bývával lepší čas,
než oheň v očích shas
a sbělel tmavý vlas,
než prchla řada let,
co tančil naposled
s babičkou menuet,
poslední menuet.
Pod lípou hudba zní,
dědeček tiše sní
o starém kouzlu v ní.
V houpavém kroku vstříc,
závojem skrytou líc
blíží se víc a víc
smrt krásná na pohled,
dědeček ruce zved,
zatančil menuet,
se smrtí menuet.