Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým,
matčina láska svítí, vyzařuje nade vším,
ta neskonalá láska, která nikdy nezradí
a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí.
Raněna byvši tebou více nežli tisíckrát,
s úsměvem bez výčitek odpuštění umí dát,
objetí celé tobě láskyplně otevře,
když nelítostný osud na tě zanevře.
Matčina láska je jak starý, dobrý čaroděj,
jenž zničí rázem každou zoufalost i beznaděj,
přemůže všechnu podlost, křivdu, zradu, zlobu, zášť
a skryje hořkou slzu pod svůj šarlatový plášť.
Když matka uložena dnes či zítra v tichý rov
a bolest nevýslovná drásá, rve tě beze slov,
pamatuj, v srdci matčině že oheň nedoplál,
že láska její žije, cítí, trpí s tebou dál.
Jde láska její stále krok za krokem v stopách tvých
a hřeje, byť chlad jeseně ti v duši smutnou dých',
zůstává vroucí, byť svět ztuhnul mrazem, v kámen, ztvrd',
silnější nežli efemerní život, hmotná smrt.
Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým,
matčina láska svítí, vyzařuje nade vším,
ta neskonalá láska, která nikdy nezradí
a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí.