Zelený vozík, starý koník chorý, opička, pes, inventář vetchý, sporý, hlad a smích! Potulný to cirkus pravý! Na návsi, jak by dnes byl velký svátek,
rachotí buben, vrčí kolovrátek a starý šašek kotrmelci baví diváků hlouček, kteří štváni nudou, produkcí přišli rozesmát se chudou.
Ve voze leží Pedro kučeravý! Maličký Pedro svého cirku pýcha, ve tmavém voze naříká a vzdychá, hlavička že ho kučeravá pálí.
V horečce kdes se na provaze vidí, zdá se mu, pochvalu jak klidí, a v uších zní mu potlesk neustálý. Poznává sladká, lichotivá slova,
publikum ven ho volá znova, znova. Horečný těžký sen ho klame, šálí. Myšlenky divé v hlavě se mu rojí, povstává s lože, v pestrý šat se strojí
a v kolo poskokem jak jindy běží. Zrak z důlků tmavých divně tak mu svítí a nemoc zhoubná tvář mu nachem nítí, že starý šašek poznává jej stěží.
Po žerdi hbitě Pedro výše stoupá, za chvíli se pak na provaze houpá v závratné výši kostelíčka s věží. V obdivu nikdo nevydá ni hlásku
a každý trne, život dán jak v sázku; nešťastný krok a komediant zhyne. V tom Pedro spatří přelud jakýs dole, krvavá růže v rukou jemu kyne.
V tvář matky dávno mrtvé Pedro hledí a neví, že tu nad střechami sedí. Máť volá. Skočil. Smrt ho v náruč vine. Zelený vozík, starý koník chorý,
opička, pes, inventář vetchý, sporý, hlad a pláč. Potulný to cirkus pravý! Na návsi přestal býti velký svátek, umlkl buben, ztichl kolovrátek,
starého šaška pláč zní usedavý, diváků hlouček rozchází se v zmatku, novina hrozná jde od statku k statku: Na zemi mrtev Pedro kučeravý!
Cookies on Poetry Cove