Labutě procitly z tichého snění,
z rákosí doléhá perutí chvění,
bílý den mlhami svítá,
větérek hladinou zmítá.
Labutě pomalu s obzoru mizí,
vypluly jezerem v krajiny cizí,
v krajiny neznámé lidem,
duše kde snoubí se s klidem.
Labutě odpluly, vody se kalí,
bez nich se hladina v zármutek halí,
tiše se jezero vlní,
duše se lítostí plní.