Záhadný ptáku z neznámého kraje,
s perutí lehkou jako zapomnění,
jenž letíš tam, kde světlo vzchází denní,
na křídla vezmi moje bílé snění.
A zanes v kraj je bájný věčných květů,
kde každé jitro rodí květy nové,
na kterých pestří motýlové, snové,
pel sladký ssají nejkrásnějších vznětů.
Záhadný ptáku, napínám své zraky,
v závoji modrém zem zřím zahalenou
a zlaté báně vidím pyšných věží.
Ó, zanes mne tam, kde ční věže v mraky,
kde mosty za břeh života se klenou
a zlaté klíče k tajemstvím všem leží.