Zná duše lidská svaté chvíle,
kdy všemu otevře se zcela,
kdy vzplanou před ní velké cíle,
studená prázdnota kde zela.
A tenkrát duše v touze zpívá,
jak v zlaté kleci jaté ptáče,
jež v modrou dálavu se dívá
a bije křídlem, písní pláče.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.