Na polní mezi naší chudé,
kam z oblak zní zpěv skřivánka,
kde planou, hoří máky rudé,
rozkvétá modrá čekanka.
Čekanka modrá s rosou v květu,
tesklivé oko siroty,
jež tiše požaluje světu,
jak malounko tu dobroty.
Zde hroudu tvrdou potem, krví
náš dobrý člověk zalévá,
svou bolestí ji stále mrví
a lán svůj oře, osévá.
A někdo černou brázdou chodí
za rozsévačem jako stín,
krok jeho zmar a zkázu plodí,
na poli bují koukol, blín.
Na polní mezi naší chudé,
kde dozněl zpěv už skřivánka,
neplanou nikde máky rudé
a uschla i ta čekanka.