Benátky čarovné, město dožat, město lagun,
já po letech se vrátil roztoužený k tobě zas
a zřel, že na tvé zádumčivé kráse leží stín,
že dožat dům a kampanila ztratily svůj jas,
paláce v paprscích svítící zesmutněly,
oheň tvých mramorových chrámů zhas'.
San Marca i Santa Maria de la Salute
a ostatních všech, na nichž také hlodal zubu čas.
Rialto v moři, zrcadle benátském, se shlíží,
po staré nádheře své minulosti touží as,
kdy s Adrií se dože ve zlaté lodí snoubil
a všude písně, růží vůně, úsměv, víno, kvas.
Na Grandkanalu nezní arie z Rigoleta,
starého gondoliera utichnul navždy hlas.
Adrie perlo, jsi jako svůdná dogaresa,
jíž zešedivěl stářím hebký, zlatoplavý vlas.
Benátky čarovné, město dožat, město lagun,
kdo probudí tvůj život a vzkřísí sen zašlých krás?