Za tiché noci v dumách trávím sám,
dívám se na oblohu ku hvězdám,
své stádo vede měsíc k pastvinám,
já s touhou na Indii vzpomínám,
božího míru kde je velechrám,
kde hymnus jásá: Bandé Mátaram.
Ve městě hrnčíř krouží nádoby
překrásných tvarů, zázrak na pohled,
za rokem rok tak činí bez zloby,
vidí v nich v duchu mléko, kaši, med.
On nezná svět, zná jen ten malý krám
a blažen zpívá: Bandé Mátaram.
Dík tobě, Matko božské dobroty,
rýžovým polím dáváš vláhy dost,
s ní požehnání tvrdé klopoty
rolníku pokojnému pro radost.
On ví, že ušel sucha pohromám
a šťasten zpívá: Bandé Mátaram.
Nad moudrostí posvátných starých knih,
kde sama láska, dobro, pravda jen,
vítězství bez násilí skryto v nich,
zřím Učitele, sedí zamyšlen,
mocného nadšení má v srdci plam
a v duši zní mu: Bandé Mátaram.