Mám bílou astru rád,
jež slední pozdrav dává,
když vítr v stromech hrává
a žloutne starý sad.
Mám bílou astru rád,
jež hlavu sem tam kloní
ve větru, jenž se honí
za listem, který spad’.
Mám bílou astru rád,
jak čelo mrtvé krásky,
jež tají sen své lásky
a zná tak srdce rvát.
Mám bílou astru rád,
jak dotek chladných retů,
mám bílou astru rád,
jak pozdrav z jiných světů.