Atheny zřím dnes s Akropolí vzadu.
Pallady přílba, kopí v jase plane,
na mysli Aristida zjev mi tane,
jenž s hlavou skloněnou jde tiše v radu.
Milosti daří bozi jeho díla.
V Attiky prsť strom vsadil, div jenž tají,
na větvích zlaté plody dozrávají,
občanů blaho, bohatství a síla.
Pod stromem celý národ vidím státi.
Poslední pěvec s věnem duše tklivé,
pastevec z Kithaironských hor, jež snivé.
Chce lyru svoji v píseň rozehráti,
bez tirad rhetorů hold touží vzdáti
životu velké práce spravedlivé.