Jak malá, bílá sedmikráska,
jež ve dnech smavé touhy léta
pod jasným nebem modrým vzkvétá,
po vlahé rose toužíc ranní,
by lesklou perlou spadla na ni,
mně zdá se býti první láska.
A druhá jako rudá růže
na keři v parku, která skví se
a krve žhavé barvou rdí se,
opojnou vůní vábíc chodce,
by poznal trnů ostré bodce,
až ve svou dlaň ji sevře úže.
A třetí zdá se orchidejí,
bizarní krásy, vzácné, choré,
skleníku světlo jež zná sporé
a oheň v kamnech, který plane,
by vzduch se zahřál kol, jenž vane
ze skulin, jež tu a tam zejí.