Nad Kyprem v noci hvězdy teskně planou,
staré Hellady elegie tichá
v cypříšů větvích žaluje a vzdychá,
pro bohy ztracené a milované.
Paprsek měsíce tam hájem bloudí,
na torsech mrtvých bohů něco hledá,
u Afrodity čarokrásné sedá
a ke rtům tiskne se, polibek loudí.
A v ucho šeptá jí, žár zdali nový
v kamenné tělo zas se vrátí jednou,
zda přijde lásky věk, svatý kult Krásy?
Bohyně mramorová neodpoví.
Paprsek potom hasne, stíny blednou,
na vlnách moře jitřní růže hrá si...