S oblohy když večer na mne
hvězdiček zbor shlíží,
vzpomínám si na svou lásku,
jak mi srdce tíží.
Nazpíval mi Vojtíšek můj
o srdci svém mnoho,
prý tam nebe a já prý jsem
hvězdou nebe toho!
Však to nebe rozklenuté
hvězd má celé stádo,
a to srdce Vojtiškovo
houfy jich má rádo.
Proto smutním, když tak na mne
hvězdiček zbor shlíží:
vzpomínámť na prchlou lásku,
jak mi srdce tíží.