Skip to content
1836–1905

Zámek u moře.

Václav Antonín Crha

Viděl jsi zámek ten, co stojí na moři? ve zlato, červánky z jitra se ponoří?

A zdá se, jakoby k vlnám se nahýbal, a zase jakoby s mraky se dále bral.

„Ovšem že viděl jsem u moře zámek stát, měsíček nad ním plout a mlhy výš se brát.“

Hučelo moře si, když tichý větřík vál? Pověz, zda ze zámku zpěv a ples zazníval?

„Moře se nehnulo, větřík ve spánku dlel, v síních zněl smutný zpěv, že jsem až oslzel.“

Viděl jsi na zámku krále i s královou, ve zlatých korunách a s řízou důstojnou?

Nevedli blaženi dcerušku, plnu krás, – jasnou jak slunce zář, v prsténce vitý vlas?

„Rodiče spatřil sem, každý z nich v smutku byl, bez korun, bez řízy, – dívku jsem nespatřil.“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Zámek u moře. · Václav Antonín Crha · Poetry Cove