Kdo rád má jitro veselé,
putuj vstříc slunci v máji;
v lese je jako v kostele,
větříček dříme v háji
a slavík ještě ve snu dlí,
nežli se potok pomodlí
ranní zpěv o svém ráji.
Celý svět velká síně jest,
jež krásy své a zboží
co božské cti a slávy zvěst
před zrak tvůj porozloží:
a violka i sněženka
a les i jasná jitřenka
jsou svědky lásky Boží.
A jako píseň milosti
jde srdcem tiché znění
a po vší duši rozhostí
se zbožné rozechvění,
a čím se srdce rozplývá,
a čím duch mile okřívá,
zní v zvučném rozepění.
Tu náhle v houští ozve se
písnička usedavá,
zpěv slavíka to po lese
a vůkol vše již vstává:
a východ v zlaté záplavě
souhlasí v boží oslavě:
„Buď Bohu čest a sláva!“