Sklesl jelen, národ náš,
v dvoustoletý spánek,
vyschl zpěvodárný zdroj
národních zpěvánek.
Píseň česká mohla si
tajně jenom toužit,
vrahům svého národa
musela jen sloužit.
Národ, její milený,
z řady volných svržen,
od hostí svých nezvaných
ve vazbě byl držen.
Ani písma, ani slov,
ani písně vzděchu
v šíré vlasti nepřáno
ubohému Čechu.
A jen ptactvo nebeské
pělo Čecha tíseň,
pělo od děv zděděnou
českou touhy píseň.
Jen náš zpěvný skřivánek,
ten předchůdce jara,
věstil, že se vrátí nám
naše sláva stará.
Nelkej již můj národe,
již i naše děvy
počínají milovat
český mrav a zpěvy.
Již i naše dívenky
poznávají tebe,
jaro není daleko,
již se jasní nebe.
Nastane ti národe
první krásný jara den,
až od dívek vlastenských
zpěvem budeš pozdraven!