Byl máj a jarní zpěvy zněly,
jak druhdy za krásnějších dob,
byl máj a květem přioděl se
kvetoucí snad i tichý hrob.
Kvetoucím sadem chodívala
dívčina za svých mladých let
a našla, chotě, ten jí zemřel
a na hrob máj mu sype květ.
Kvetoucím májem kráčí vdova,
slzavé oko květů nevidí;
příroda květem pouť ji stele
a trní – trní má dost od lidí!
Nelitost lidská, bezsrdečnost
poslední šat jí vydřely
a rány v srdci na smrt štvaném
jen lůno hrobu zacelí.
Kvetoucím májem kráčí vdova,
slzavé oko květu nevidí;
příroda květem pouť jí stele,
a trní – trní má dost od lidí.