Jak rád svrhne Čech všecku tíži
a utěšen patří kolem,
když pod českou lípou pohlíží
na sokolku se sokolem.
Kde červená košilka září,
slast v ňadrech se rodí i bol,
pro sokolku s rumělou tváří,
však hodí se jenom sokol.
„Nuž pojď ke mně děvčátko hezké,
Čech provede Češku si sám!“
„„Vám, sokoli, své srdce české,
Vám jediným srdce své dám!““
Již hrejte nám veselou, skočnou,
a hleďte již, bratří, kolem,
teď pod lípou tančiti počnou,
má sokolka se sokolem!