Tam v tom našem tichém kostelíčku,
o jak šťastný jsem to býval,
vždyť jsem tenkrát ještě sníval
o anjelích jen a o nebičku;
o nebi, s nímž poutala co páska
slova mne: „Bůh můj je láska.“
Dívko, bylo to však jenom snění
nebe jsem jen kolem sebe měl:
teprv když jsem Tebe uviděl
slavil jsem své ze sna probuzení.
S anjelem a v nebi žil můj duch,
hlásaje slova: „Láska – je můj bůh!“