Uzříš-li stařečka, mé dítě drahé,
o konej na něm nejkrásnější cnost,
hleď připravit mu aspoň chvílky blahé,
vždyť půjde snad již zejtra na věčnost.
Pozdrav ho, oblaž, jak jen budeš moci,
a s láskou úctivou naň pohledni;
odejdeť k Bohu snad již této noci
a pohled tvůj je proň snad poslední.
S úsměvem Tvým, tím lásky prohlédnutím
uloží se snad v tichý spánek svůj
a v spánku tom mu drahým zpomenutím,
snem blahým bude onen pohled tvůj.
Pročež když uzříš starce, dítě drahé,
ó konej na něm nejkrásnější cnost,
hleď připravit mu aspoň chvílky blahé,
vždyť půjde snad již zejtra na věčnost.