Když tak spolu v blahé době
ruku v ruce sedíme
a upřímně v oči sobě
sladká dívko hledíme:
Myslím si, že tam až stanu,
věčný den kde zasvítá,
že mne též sbor nebešťanů
takým okem uvítá.
Vždyť co o nebi se jistí,
lze i ve Tvém oku čísti:
do obého co Bůh skryl,
kdož to zcela pochopil?