Skip to content
1836–1905

Tiché lásce. (III.)

Václav Antonín Crha

Nuže sladká dívko moje, pojď teď se mnou do sadu, v srdci mém u lásky zdroje rajskou stvořit zahradu.

Celou, celou posázíme modrým kvítkem věrnosti, a tak nejlíp zasvětíme zahrádku tu – milosti.

Libě zkvěte lásky kvítí; vždyť naň nebes záře svítí, vždyť je nebe zahřívá, a Bůh nad ním spočívá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Tiché lásce. (III.) · Václav Antonín Crha · Poetry Cove