Na blankytu luna plane,
kolkolem vše tiše sní,
a co krajem nočním vane
touha jest – a modlení.
A ta touha neustane,
neustane modlení,
až dech Páně ji ovane
zefírův jak vlnění. – –
A dech ten je píseň snivá
a co v písni té se skrývá
jest, co nočním krajem zní
touha má – mé modlení.