O nechte mně mé víry sen! Váš rozum jest – má víra, Vám svět je mrtvou hmotou jen, mně – dechem Všehomíra.
Kde nepostačí příroda Vám, muži přeučení, vede svět slepá náhoda a losy lidstva mění.
Jak lituji Vás, mudrci, na Vaší světem pouti, že nepronikše ku srdci, nejste sto výš se pnouti.
Nuž, pojďte, dívka s vírou svou zve Vás nad světské stráně, vede Vás na pouť světovou poznáváť moudrost Páně.
Těžká je chůze životem, těžký je už krok přední: nejtěžší však pouť nad hrobem, krok k nebi praposlední.
Podej mi, děcko, ručku svou k prvnímu světem kroku; ty dívko s tváří růmělou a s první láskou v oku.
ty mládče, jehož plamenná touha je, lidstvu prospět, i ty stařenko shrbená – – vesele hleďte na svět:
Ten Bůh, jenž orla v úskalí i liliji v poli chrání, ten Bůh, jemuž když povelí, dav světů se již sklání:
ten rozsel hvězdy v prostorech a anjelů svých kůry rozeslal po všech hvězdách těch, by pohlíželi s hůry.
A kolik v noci hvězdiček se s nebe na nás dívá, z každičké anjel strážníček z nás některému kývá.
A s prvním slunce úsvitem snesou se dolů k lidem a sypou tiše nad bytem každému štěstí s klidem.
A tichým očka dotknutím probouzejí spící děcko a dívce lásky dechnutím daj’ ve snách blaho všecko.
I střehou v citů směsici mladíka před zlým chtíčem a bdí nad bábou sedící nad starým nebeklíčem.
A tak co hvězdy provodní vedou lid po vši dobu, svítíce lásky pochodní od kolébky až k hrobu.
Když shasla která z hvězdiček a padá k zemi s hůry: pro duši jde to strážníček vzít ji v anjelské kůry.
A protož nechte můj mi sen, Váš rozum jest – má víra. Vám svět je mrtvou hmotou jen, mně dechem Všehomíra.
Cookies on Poetry Cove