Co mne pokaždé potěší,
jest pohled starých lidí,
oko mi září blahostí,
když někdy starce vidí.
Na stařečka a na kostel
milé vždy podívání:
neboť nám plyne z obého
nebeské požehnání.
Nebeský Otec má nás rád,
a plní naše touhy,
komu však zvlášť je milostiv,
tomu dá život dlouhý.
A vezme stříbra do ruky
a starcům mezi námi
sype ho s hůry na hlavu:
a to zvem’ šedinami.
Proto když vidím starcovy
stříbrem poseté skráně,
úctivě smeknu, jako bych
šel kolem chrámu Páně.
Proto mé oko s úctou též
k vysokým vrchům vzhlíží,
neboť se vrch i stařeček
nejvíce k nebi blíží.
Kéžby se každý před starcem
povždy jen cnostně choval,
by o něm starec na nebi
vše dobré vypravoval.
Proto na chrám i na starce
je milé podívání:
neboť nám plyne z obého
nebeské požehnání.