Ty růžinky dívenčiny
když je tiše pozoruji,
při větérkův zavanutí
hlavinkami pokyvují
sem a tam, sem a tam,
vánku na vzdor – sem a tam.
Tomu-li vás ona učí,
aneb jste ji svedly samy:
šeptnu-li co, ona i vy
vrtíváte hlavinkami
sem a tam, sem a tam
mně na vzdory – sem a tam.
Zašeptám-li jí do ucha,
že je láskou mou jedinkou,
nedůvěrně na mne hledí
kolébajíc vždy hlavinkou
sem a tam, sem a tam,
nedůvěrně sem a tam.
Beru-li ji kolem krčku
lekne se mne jako smrti,
prošení mi nespomůže
pýří se a hlavou vrtí
sem a tam, sem a tam,
zlá dívenka! – sem a tam.
Hubinku jí někdy vezmu,
avšak zle je, když to zočí:
ústa kryje, pryč se vine
a hlavinkou pořád točí
sem a tam, sem a tam,
jak ty růže – sem a tam.