Sníh pokrývá hory, doly,
bělají se lučiny;
vrabčík sedí na stodole
a křičí ze skuliny:
„Sem na hody, hody, hej,
každý ke mně pospíchej!“
Celá náves, celá bílým
ubrusem je pokryta:
přichystáno ku hostině,
kdo tam hostem zavítá:
„Sem na hody, hody, hej,
každý ke mně pospíchej!“
A již letí ku hostině
havran, strnad, sýkora,
i ten kohout se slepičkou
jde sem k hodům ze dvora:
„Sem na hody, hody, hej,
každý ke mně pospíchej!“
A když jich tu hejno stálo
přilákaných hostinou,
vrabčík se jim smál a vlítl
do stodoly skulinou:
„Sem na hody, hody, hej,
každý ke mně pospíchej!“
Marně havran, strnad, kohout
skulinou se dobývá:
zůstali na prázdném sněhu,
vrabčík se jím vysmívá:
„Sem na hody, hody, hej,
každý ke mně pospíchej!“
Přišel sedlák ke stodole,
ptactvo vše se rozlétlo,
jenom vrabci na kožíšku
bubnovalo pometlo:
„Sem na hody kožích dej,
k nám na pekáč pospíchej!“