Na Táboře kostelíček,
v sosnách, samojediný,
s něho malý zvonek cinká
do vůkolní krajiny.
Cinkej zvonku, smutně cinkej
za mou drahou babičku,
co se mnou ku kostelíčku
šlapávala cestičku.
Vodila mne, vypravujíc
dědečkovo vidění
a za jeho duši v kapli
dávala na modlení.
Babičku však povolal Bůh
k dědečkovi do nebe
proto ku Táboru kráčím
babičko má bez tebe.
Těžko se to vzhůru kráčí
mnohá leží na mně tíž,
co jsi oči zavrátila
mnohý nesl jsem už kříž.
Zvonek volá na mši svatou
tam jde velebníček náš,
dám za tě a za dědečka
v kostele na „očenáš.“