Rodička Boží v Kevláru
vzácným se kmentem skví,
zda-li pak dnes všem poutníčkům
v jich prosbách vyhoví?
Kde je kdo chorý, přichází,
dnes k Matce Boží pět,
voskové ruce, nohy jí
nesou sem za obět.
A kdo jí z vosku ruku dá,
zahojí ruku svou,
a z vosku noha uzdraví
mu nohu bolavou.
Mnohý, kdo šel sem o berlich,
teď leze na provaz,
a kdo měl ruku ochromlou
na harfu hraje zas. – –
I svíne matka svíčičku
ve způsob srdička:
„Tu máš, – – ať srdce vyhojí
ti Boží Rodička!“
Syn vzal to srdce voskové
a dal je na oltář
a z hloubi srdce povzdechl
a slzou smáčel tvář:
„Ó svatá nebes královno,
Matičko milosti,
zde viz mé srdce sklíčené
a slyš mé těžkosti.“
„Bydlel jsem se svou matičkou
v městě Tvých ctitelů,
ve městě Rejně Kolíně,
je tam sta kostelů.“
„Vedle nás Jitka bydlela,
ta však je mrtva již, – –
a jen Ty, Panno, ránu mou
v mém srdci vyhojíš.“
„O zhoj mi choré srdce mé,
Panno milostivá,
a já Ti vroucně zapěji:
„Zdrávas ó Maria!“