Jaká radost žákem býti
radost nevýslovná, –
tu když srdéčko mé cítí,
boháči se rovná.
Živobytí mé je krásné
jak polního kvítí:
na nás oba slunce jasné
usměvavě svítí.
Vesele si zpívám vůkol,
a zas jako včelky
čile pracuj svůj úkol,
vždyť není tak velký.
S chuti každičký den vítám
k pilnosti a slasti,
a tak jako kvítek zkvítám
k blahu milé vlasti.
Je to radost, vlasti žíti,
radost nevýslovná,
tu když srdéčko mé cítí,
boháči se rovná!