„Lidičky dobří, kupte kvítky,
„kupte si polní květiny“
Zavolej, dítě, pán jde kolem:
„„Pojďte sem, pane jediný.““
„„Na horách ještě sněhy leží
„„hle, kvítky, rostlé v zátiší – – ““
„Vidíš, sestřičko, že jsme chudy,
„takový pán nás neslyší!“
Ty milý Bože, což jsme v bídě
po celou zimu úpěly
a na kolenou modlily se
a hlad a příkoř trpěly! –
„Lidičky dobří, kupte kvítky,
„hle, kvítky, rostlé v zátiší!“
„„Vidíš, sestřičko, jaro tady
„„a ještě nás Bůh neslyší!““
A přece svítí slunko Boží
na všecky stejně květiny
a nad všemi se stejně klene
ten modrý blankyt jediný!
„Hle, kvítky pane! tiše zkvětly
„v samotě, poblíž jezera,
„o kupte si je, blahou vůní
„opojí pána z večera!“
Pojď k matce, dítě, snad nás nebe
v opuštěnosti uslyší!
Bůh slyší každý polní kvítek
pučeti láskou – v zátiší!
„O nedělte těch polních kvítků
„od sebe, pane přesvětlý,
„kupte též poupě, koupíte-li
„si kvítek polovykvětlý.“
„Pospolu vypučely oba
„na oba slunce zářilo
„a oba stejně za červánků
„nebe svou rosou zvlažilo.“
O pojď sestřičko, půjdem domů;
Bůh uchovej nás před světem!
Svět vzal by jen květ porozkvětlý
a pohodil by poupětem.