Těžká bouře polem dolem,
dalný obzor kalí:
Dál uhání v divém letu
ku lesům se valí:
A již mrak svá černá křídla
na les rozestírá – –
němý les jej v sebe pojme – –
bouře – odumírá.
Mým když srdcem bouře zmítá,
žel mou duši děsí,
prchám ze zdí vám do lůna,
tmavočerné lesy:
sunou na mne vaše chlady,
bouře doburácí: – –
mír a klidné utišení
v duši mou se vrací.