Byl vám jeden pilný žáček,
ten když přišel ze školy,
poslouchával, jak mu ptáček
doma v kleci šveholí.
Proč pak ale, malý ptáčku,
toho tolik nazpíváš?
Jistě že ty, můj zpěváčku
dlouhé chvíle nemíváš!
Když já sednu ke stolečku,
učením se zabývám,
říkám řádek po řádečku: –
pak si také zazpívám.
Počkej, počkej, šelmo z klece
měj si písní sebe víc:
vsadím já se s tebou předce,
že já umím ještě víc.
Umím psáti, počítati,
z knihy čísti, jak by smet:
a ty jenom zazpívati
to, co znám už mnoho let.
Po letech se do zápasu
s jinačími ptáčky dám:
jinačímu, než tys, kosu
z čista jasna vyzpívám.